Rejsek obecný – hmyzožravec s echolokací a obřím apetitem
Rejsek obecný (Sorex araneus) je maličký savec, kterého můžete zahlédnout v zahradě či lese – na první pohled možná připomíná myšku, ale zdání klame. Tento tvor patří mezi hmyzožravce (příbuzné ježkům a krtkům), nikoli mezi hlodavce, a vyniká několika pozoruhodnými schopnostmi. Navzdory své drobné velikosti je to nesmírně nenasytný predátor hmyzu, který musí jíst téměř neustále, aby vůbec přežil. A co víc – rejsek se dokáže orientovat ultrazvukem podobně jako netopýr, což z něj činí jednoho z mála savců s vlastní echolokací!
Vzhled a poznávací znaky
Dospělý rejsek měří kolem 6–8 cm (bez ocásku) a váží pouhých 5–12 gramů. Na první pohled ho poznáme podle protáhlého špičatého čumáčku, kterým neustále šmejdí po zemi. Zbarvení srsti bývá tmavě hnědé až černohnědé na hřbetě, směrem k břichu přechází do světlejší šedé či nažloutlé. Má velmi malá očka a drobné zaoblené ušní boltce skryté v husté srsti – žádná myš nemá tak dlouhý rypáček ani tak nenápadné uši. V tlamě ukrývá ostré zoubky s načervenalými špičkami (způsobenými usazeným železem ve sklovině). Na rozdíl od myši nemá rejsek hlodavé řezáky, které by mu dorůstaly – chrup má uzpůsoben k masožravé stravě a je blíže šelmičkám typu krtka než hlodavcům. I v chování se liší: rejsci jsou samotářští a netvoří kolonie.
Sluch, echolokace a ultrazvukové volání
Rejskové mají vynikající sluch a čich, zatímco zrak mají velmi slabý. Při pohybu a hledání potravy se často ozývají tenkými pískavými zvuky, z nichž mnohé jsou pro člověka neslyšitelné. Bylo zjištěno, že rejsek dokáže vnímat zvuky o frekvenci až kolem 60 kHz (pro srovnání: člověk slyší maximálně asi 20 kHz). Tyto vysokofrekvenční ultrazvukové signály slouží k orientaci v prostoru – rejsek si pomocí nich „oťukává“ okolí podobně jako netopýr. Při pohybu, zejména v neznámém terénu, vydává série krátkých cvakavých zvuků (tzv. cvrlikání) o frekvencích zhruba 30–60 kHz. Echolokace mu pomáhá včas odhalit překážku, najít únikovou cestu nebo efektivně naplánovat trasu v husté vegetaci. Vědci už v 60. letech experimentálně prokázali, že se rejskové opravdu dokáží ultrazvukem orientovat – laboratorní nahrávky odhalily série klikavých zvuků právě v pásmu 30–60 kHz, jimiž si rejsci „mapovali” okolí ve tmě. Tato schopnost z nich činí jedny z nejmenších savců vybavených vlastním sonarem.
Potrava a extrémní metabolismus
Rejsek obecný je sice drobný, ale apetitem předčí mnohem větší zvířata. Živí se převážně masitou potravou – loví rozmanitý drobný hmyz a bezobratlé: brouky, housenky, pavouky, stonožky, žížaly, slimáky a další havěť. Nezřídka uloví i menší obratlovce, například žabku nebo mládě ještěrky. Při shánění kořisti neúnavně pročesává čumáčkem spadané listí a půdu a dokáže vyčenichat kořist ukrytou až 10 cm pod zemí. Zajímavostí je, že sliny mnoha rejsků obsahují paralyzující toxin – tímto „jedem“ mohou omráčit i větší kořist (třeba mládě hada či žáby) a načatou si ji schovat na později.
Energetický výdej rejsků je enormní. Metabolismus mají tak rychlý, že bez jídla vydrží jen pár hodin – skutečně se musí najíst každé dvě až tři hodiny, jinak hrozí, že vyhladoví. Rejsek je aktivní ve dne i v noci (přes den se spíše skrývá) a mezi lovem často odpočívá jen krátce. Jeho srdce bije neuvěřitelnou frekvencí až kolem 700–1200 úderů za minutu a tomu odpovídá i příjem potravy. Každých 24 hodin spořádá množství živočišné potravy odpovídající až dvojnásobku své vlastní tělesné hmotnosti! Není divu, že neustále zběsile hledá něco k snědku. Na rozdíl od některých jiných malých savců rejsci nehibernují – nemají zásoby tuku, aby vydrželi zimní spánek. Místo toho si osvojili jinou strategii: i v zimě zůstávají aktivní a udržují si energii třeba tím, že mírně zmenší svou tělesnou velikost. U rejsků byl popsán tzv. Dehnelův fenomén – v chladných měsících se jim dočasně zmenší některé orgány, a dokonce i lebka, což snižuje spotřebu energie, načež na jaře opět dorostou původní velikosti.
Ekologická role
V přírodě zastává rejsek obecný důležitou roli malého predátora. Svým loveckým apetitem pomáhá regulovat populace hmyzu a dalších bezobratlých – každý den zlikviduje obrovské množství hmyzích škůdců, od larev po slimáky. Dokonce napadá i drobné hlodavce (včetně samotných myší), pokud k němu zabloudí do teritoria, a dovede je zahnat či usmrtit. Tím vším je zahrádkářům užitečný pomocník v boji proti škůdcům. Na druhou stranu, rejsek se při lovu neohlíží na „užitečnost“ kořisti z lidského pohledu – nepohrdne ani žížalou, stonožkou či jiným drobným živočichem, který může být pro zahradu prospěšný. Také svým hrabáním a hledáním potravy dokáže rozrýt trávník a vytvářet v něm drobné cestičky.
Jako drobný savec se sám stává kořistí větších predátorů, ač ne tak často, jak by se dalo čekat. Přirození nepřátelé rejska jsou především sovy a draví ptáci – v žaludcích nebo vývržcích sov byly rejsci nalezeni poměrně často. Šelmy jako lišky, kuny či kočky sice rejsky také loví, ale často je po usmrcení nakonec nesnědí. Důvodem je intenzivní pižmový zápach, který rejsek vypouští ze žláz na bocích těla, aby se bránil – mnohým savčím predátorům takové sousto nevoní. (ptačím dravcům však pach nevadí, takže ti rejsky spořádají bez zaváhání.) Rejsek obecný je zkrátka významnou součástí potravního řetězce: sám hubí hmyzí škůdce a slouží jako potrava specializovaným predátorům, čímž udržuje rovnováhu v ekosystému.
Výskyt a biotopy v České republice
Rejsek obecný patří k vůbec nejhojnějším malým savcům Evropy. Vyskytuje se prakticky na celém území České republiky od nížin po horské oblasti. Obývá širokou škálu prostředí – najdeme ho v lesích všeho druhu, na loukách, polích, v remízcích a křovinách, v parcích i na zahradách u lidských obydlí. Vyhýbá se pouze vysloveně suchým a neúrodným stanovištím, jinak mu stačí, aby někde bylo alespoň trochu vegetace a úkrytů. Jelikož na podzim ubývá potravy v přírodě, neváhá se rejsek někdy nastěhovat i do blízkosti člověka – zalézá do kůlen, stodol či domů, kde hledá potravu a úkryt před zimou.
Životní cyklus a rozmnožování
Rejsci se dožívají krátkého věku – ve volné přírodě většinou nepřežijí více než 1 až 2 roky (často jen okolo 14 měsíců). Svůj krátký život však využijí naplno. Páří se od jara do podzimu, hlavní rozmnožovací sezóna probíhá přes léto. Samice bývají březí necelé tři týdny (23–25 dní) a poté rodí v hnízdě vystlaném trávou a mechem najednou 5–7 holých mláďat. Mladé rejsčí rodinky můžete najít ukryté pod zemí, ve škvírách pařezů nebo v opuštěných norách hlodavců. Samice mívá obvykle 1–2 vrhy do roka, výjimečně až 3–4 vrhy za sezónu – rejskové se tak množí poměrně rychle. Mláďata jsou kojena jen něco přes dva týdny; zhruba ve 3–4 týdnech věku začnou vylézat z hnízda a osamostatňovat se. Už ve věku kolem 2–3 měsíců dospívají a mohou mít vlastní mladé ještě tentýž rok. Období rozmnožování je prakticky jediný čas, kdy spolu rejsci žijí ve skupince – jinak jsou samotářští a přísně teritorální. Pokud není dost potravy, může dokonce docházet i ke kanibalismu, kdy větší mláďata sežerou své slabší sourozence.
Velmi zajímavé je chování mláďat. Když se rodinka přesouvá do nového úkrytu (typicky pokud je původní hnízdo vyrušeno), seřadí se mláďata za svou matku – každé se zakousne do kořene ocásku sourozence před sebou a štrádují poslušně v řadě jako vagónky za lokomotivou. Tato kuriózní podívaná je u hmyzožravců unikátní a dodnes fascinuje zoology.
Rejsek a člověk
Rejsek obecný je drobný hmyzožravý savec, který v přírodě zastává důležitou roli jako lovec hmyzu a dalšího drobného škodlivého hmyzu. Likviduje značné množství bezobratlých škůdců, a tím přispívá k ekologické rovnováze a zdraví ekosystému. Zároveň však v blízkosti lidských obydlí dokáže nadělat i problémy a stát se nevítaným sousedem.
Například pokud se rejsek zatoulá do domu, může znečistit uložené potraviny svým trusem a močí. V okolí jeho úkrytu se navíc šíří silný pronikavý zápach, který je pro rejsky typický. Tito malí savci se také množí velmi rychle – samice mívá ve vrhu až devět mláďat a během roku může přivést na svět několik takových vrhů. I z jediného páru nezvaných hostů se tak brzy může stát početná kolonie ukrytá někde ve stavení.
Další nepříjemnost může rejsek způsobit včelařům. Drobným otvorem se totiž dokáže protáhnout do včelího úlu, kde svou přítomností (zejména v zimě) ruší včely, i když je přímo nezabíjí. Rozrušené včelstvo je pak neklidné a může trpět stresem, což včelám rozhodně neprospívá.
Kromě toho existuje i jisté zdravotní riziko, byť velmi vzácné. Některé druhy rejsků jsou totiž přenašeči nebezpečného viru Borna, který může ve výjimečných případech nakazit člověka či domácí zvířata a vyvolat vážné onemocnění mozku (tzv. bornavirovou chorobu). V sousedním Bavorsku byly v posledních letech takové nákazy potvrzeny – virus tam na lidi přenesli právě rejskové. V České republice však zatím podobný případ zaznamenán nebyl a přenos na člověka je celkově velice nepravděpodobný.
Tyto skutečnosti ale neznamenají, že bychom se měli rejska obecného bát nebo na něj pohlížet jen jako na škůdce. Stále jde především o užitečného tvora, který se lidským domovům většinou vyhýbá a konfliktům s člověkem se snaží spíše vyvarovat. Pokud už se rejsek v domě nebo úlu objeví, existují šetrná řešení – odchyt a vypuštění zpět do přírody nebo zabezpečení včelích úlů tak, aby se do nich drobný vetřelec nedostal. Pokud se vám rejsek nastěhuje do domu, může být obtížné se ho zbavit, protože proklouzne i malou škvírou a je velmi čilý. V takovém případě lidé obvykle využijí ultrazvukové plašiče, které jsou citlivému sluchu rejsků velmi nepříjemné. Celkově vzato je rejsek obecný fascinujícím malým predátorem: pro přírodu požehnáním jako hubitel hmyzu, a pro člověka sice občas problémový, ale zdaleka ne nebezpečný soused.