Kuna skalní – predátor pod vaší střechou

Nález rozkousaných kabelů v motoru auta, noční dupání a škrábání na půdě či několik zadávených slepic v kurníku – to vše mohou být známky návštěvy kuny skalní. Tato malá šelma z čeledi kunovitých se v posledních desetiletích stále častěji stěhuje z lesů až do blízkosti lidských obydlí. Kuna skalní (Martes foina) na první pohled působí roztomile, ale dokáže nadělat spoustu neplechy. Podívejme se blíže na její život a na to, jak s ní (ne)vycházet.

Vzhled a poznávací znaky

Kuna skalní má štíhlé, pružné tělo dosahující délky kolem 70–80 cm (včetně ocasu) a hmotnosti zhruba 1–2 kg. Svrchní část těla je pokrytá hnědou až šedohnědou srstí, spodinu těla a hrdlo zdobí výrazná bílá skvrna zvaná náprsenka. Tato náprsenka bývá poměrně velká, často se směrem dolů vidlicovitě rozděluje a zasahuje až na přední tlapky. Pro kunu skalní je také typický světle zbarvený (růžový) čenich, na rozdíl od příbuzné kuny lesní, která má čenich tmavě hnědý až černý. Zbarvením srsti jsou si oba druhy kun podobné, kuna skalní však mívá na hřbetě řidší chlupy, a její celkový vzhled tak působí světlejším dojmem. Při pohybu využívá kuna skalní ostré drápky a dokáže obratně šplhat, zároveň je však velmi rychlá i na zemi – pohybuje se hbitými skoky a protáhne se i úzkými skulinkami.

Výskyt v ČR a srovnání s kunou lesní

Na území České republiky žijí dva druhy kun: kuna skalní a kuna lesní. S kunou lesní se však setkáte převážně v hlubokých lesích; do blízkosti vesnic a měst zavítá jen výjimečně. Škody v okolí lidských obydlí proto působí téměř výhradně kuna skalní. Ta patří k nejběžnějším malým šelmám Evropy a vyskytuje se prakticky na celém území ČR. Jako biotop preferuje mozaikovitou krajinu – okraje lesů, křovinaté a skalnaté oblasti – ale snadno se přizpůsobila i prostředí člověka. Zabydluje se na vesnicích i v okrajových částech měst, kde nachází dostatek úkrytů (stodoly, půdy, opuštěné stavby) i snadno dostupnou potravu. Naproti tomu kuna lesní zůstává v odlehlých lesních komplexech a přítomnosti lidí se spíše vyhýbá. Oba druhy kun od sebe lze spolehlivě rozeznat právě podle zmíněné náprsenky a čenichu – kuna lesní má náprsenku žlutooranžovou a černý nos, zatímco kuna skalní bílou náprsenku a světlý nos. Rozdíl je i v aktivitě během dne: kuna skalní je převážně noční tvor, kdežto kuna lesní bývá aktivní i ve dne.

Noční život a potrava

Kuna skalní je noční lovec. Den tráví schovaná v úkrytu a na lov vyráží až po setmění. Žije samotářsky a každá obsazená kuna si pečlivě střeží své teritorium, které si označuje trusem se silným zápachem. Loví velmi rozmanitou kořist – od drobných hlodavců (myši, potkani) přes ptáky až po hmyz. Důležitou součástí jejího jídelníčku tvoří také vejce, která systematicky vybírá z hnízd. Často si dokonce odnáší vejce v tlamě do úkrytu, aniž by je rozbila, aby si je mohla sníst v klidu. Přestože jde o šelmu, nepohrdne ani rostlinnou potravou – s oblibou žere ovoce, různé lesní plody, a dokonce navštěvuje ovocné sady. V blízkosti lidských sídel se kuna naučila využívat i snadno dostupné zdroje, jako jsou zbytky v popelnicích nebo odpadky kolem domů. Pokud se dostane k drůbeži, projeví se její lovecký instinkt velmi silně – v kurníku mnohdy dokáže během jedné noci usmrtit více slepic, než je schopna sežrat. Tato „nadbytečná“ predace souvisí s tím, že splašenou kořist kuna loví, i když už nemá hlad. Pro majitele chovů drůbeže však taková návštěva bývá doslova pohromou.

Soužití s lidmi: hluk a škody

Kuna skalní se často zabydlí přímo v našich obydlích. Vyhledává klidná teplá místa, takže si staví hnízda na půdách domů a stodol, někdy dokonce i v motorovém prostoru zaparkovaných aut. Na půdách využívá starou izolaci, hadry a další měkký materiál k vystlání svého pelíšku. Pro obyvatele domu je však nejvíce patrný hluk, který kuna způsobuje. V noci je na půdě slyšet dupání, pobíhání a škrábání, jako by tam řádilo mnohem větší zvíře. Kuny také vydávají různé zvuky – typické je ostré pískání a vrčení; v období páření mohou samci připomínat hlasitě mňoukající kocoury. Největší rámus nastává právě v době říje, a to zejména koncem zimy (během února) a někdy znovu na podzim, kdy jsou kuny mimořádně neklidné. Místy bývá slyšet i jejich bojové „námluvy“ , provázené pronásledováním a souboji samců. (Páření samotné probíhá obvykle v létě, přičemž mláďata se rodí až na jaře díky odložené březosti samice.) Během říjných nocí tak může kuna člověka pořádně připravit o spánek. Kromě hluku působí kuna skalní i materiální škody. Na půdě ničí tepelnou izolacia často rozkouše polystyren či vatu na malé kousky. Také zanechává množství páchnoucího trusu a moči, takže půda bývá znečištěná a zápach může pronikat i do obydlí. Je-li kuna dlouho usazená, může si vytvořit několik „toalet“ a úložišť potravy, kde hromadí zbytky ulovených zvířat – i to je zdrojem nepříjemného pachu. Automobily jsou další obětí kuny: zaleze pod kapotu, kde překousává kabely a gumové hadičky vedoucí například k chladicí soustavě. Takové poškození může majiteli vozu způsobit nemalé náklady na opravu. Rovněž chovatelé drůbeže mívají s kunami skalními špatné zkušenosti – kuna se dokáže protáhnout i malou škvírou do kurníku a zadávit celé hejno slepic během jediné noci. Často přitom zanechá jen nepatrné stopy vniknutí (např. uvolněnou pletivovou mřížku nebo díru ve střeše kurníku). Takové noční nájezdy patří k nejvážnějším konfliktům člověka s tímto zvídavým predátorem.

Jak se bránit návštěvám kuny

Zbavit se kuny úplně nebývá snadné, ale existuje několik opatření, která mohou její řádění omezit:

Ultrazvukové plašiče: Jde o elektronické odpuzovače vydávající vysokofrekvenční zvuk, který lidské ucho nevnímá, ale kuny ho nesnesou. Dají se instalovat na půdu domu, do venkovního prostoru, nebo přímo do motorového prostoru auta. Správně umístěný ultrazvukový plašič dokáže kunu dlouhodobě odradit od návštěv, aniž by jí ublížil.

Zabezpečení půdních prostor: Důkladně utěsněte všechny otvory, škvíry a ventilační průduchy, kterými by se kuna mohla protáhnout dovnitř. Při opravě střechy nebo fasády pamatujte, že kuna se vmáčkne i otvorem o průměru pouhých 4 cm! Uvolněné tašky, mezerami v podbití střechy či poškozenými okny na půdě – to vše jsou potenciální vstupy, které je třeba uzavřít. Hnízdí-li kuna už na půdě, je vhodné tyto práce provádět mimo dobu, kdy má mláďata (aby nezůstala uvězněná uvnitř).

Zamezení přístupu k domu: Kolem domu a na budovách lze instalovat různé mechanické zábrany, které kuně ztíží přístup. Například na okapy a pod střechy se dají namontovat speciální hroty proti kunám (podobné těm proti holubům), takže zvíře nemůže po okapu vyšplhat na půdu. Pomoci mohou i pohybová čidla s reflektorem – náhlý kužel světla v noci kunu často vystraší. Kurník s drůbeží by měl mít pevnou konstrukci bez škvír a ideálně i strop z pletiva, aby kuna nemohla proniknout střechou. Prevencí je také nenechávat volně přístupné lákavé potraviny – zabezpečit odpadkové koše, skladované ovoce, krmivo pro zvířata apod., aby se kuna k „pochoutkám” u domu vůbec nedostala.

Kuna také pomáhá přírodě

Přestože kuny skalní dovedou člověku nadělat starosti, v přírodě mají své nezastupitelné místo. Loví totiž velké množství hlodavců – myší, hrabošů a potkanů –, čímž pomáhají regulovat populace těchto škůdců. V okolí lidských obydlí tak mohou nechtěně poskytovat i užitečnou službu, protože snižují stavy přemnožených myší a krys. Kuna skalní je zkrátka součástí naší fauny a ekosystému. I když soužití s ní může být komplikované, mějme na paměti, že jde o přirozeného predátora, který v přírodě pomáhá udržovat rovnováhu.