Krysa obecná – hlodavec, který měnil dějiny

Když se řekne krysa, mnohým naskočí husí kůže. Krysa obecná (Rattus rattus) je hlodavec, kterého lidé po staletí vnímají jako nevítaného škůdce a symbol nečistoty. Ačkoliv si ji často pleteme s potkanem, tato drobná „černá krysa“ má své jedinečné vlastnosti a sehrála překvapivě velkou roli v historii – například při šíření středověké Černé smrti (morové epidemie). Pojďme si nyní přiblížit její vzhled, způsob života, potravu, rozmnožování i množství zajímavostí od její inteligence až po historické souvislosti.

Vzhled a rozdíly oproti potkanovi

Laik snadno zamění krysu s potkanem, avšak odlišují se v řadě znaků:

• Velikost a stavba těla: Krysa obecná je menší a štíhlejší – dosahuje hmotnosti kolem 150–250 g, zatímco potkan obecný (Rattus norvegicus) může vážit až dvojnásobek (~0,5 kg). Krysa působí gracilnějším dojmem a její zbarvení bývá tmavé (černé či šedočerné), kdežto potkan bývá robustnější a spíše hnědý.

• Ocas: Krysa má nápadně dlouhý ocas – tenký, jednobarevný, delší než tělo. Naproti tomu potkanův ocas je kratší než tělo, u kořene silnější a svrchu tmavší než zespodu.

• Uši a oči: Krysa má relativně větší ušní boltce; když je ohne dopředu, dosáhnou až k očím. Potkaní uši jsou menší a přikrývají jen část oka. Také oči má krysa o něco větší a výraznější.

• Čenich: Krysa má užší a špičatější čenich, zatímco potkanův je tupější. Celkově působí krysa jemnějším dojmem.

• Chování: Krysy vyhledávají sušší a vyšší polohy, zatímco potkani obývají spíše vlhká přízemí, stoky a kanály. Hnízda krysy (na půdách, ve stodole apod.) bývají suchá a poměrně čistá, kdežto potkaní brlohy v kanalizaci jsou znečištěné. I proto krysa působí “čistotněji”.

Krysa je synantropní druh – provází člověka v jeho příbytcích podobně jako potkan. Původně však pochází z lesních oblastí jižní Asie, kde žila na stromech. Díky tomu je vynikající lezec: obratně šplhá po trámech, kabelech elektrického vedení či větvích stromů. Naopak plavat umí sice také (podobně jako potkan), ale do vody se nehrne – dává přednost suchu. V angličtině se jí říká i „roof rat“ (krysa střešní), protože půdy a střechy budov jsou její oblíbené úkryty. V lidských sídlech se krysy často usazují vysoko: na půdách domů, v sýpkách, skladech potravin, stodolách či kůlnách. Tam si staví hnízda vystlaná směsí papíru, textilu, vlny a rostlinných vláken a nosí si zásoby potravy. Drží se přitom v suchu – vyhýbají se zatuchlým sklepům, kam raději zamíří potkani.

Sociální život: Krysy obecné žijí ve skupinách o desítkách jedinců (obvykle 20–60), avšak nemají tak přísnou hierarchii jako někteří jiní savci. Jednotlivé páry nejsou příliš soudržné, kolonie drží pohromadě spíše volně. Každá skupina obývá své území – okolí hnízda si krysy značí pachovými značkami a pohybují se po stálých cestičkách. Jsou to noční tvorové, největší aktivitu vyvíjejí po setmění a před úsvitem. Zajímavostí je úkaz zvaný krysí král: někdy se stane, že se ocasy několika krys v hnízdě zamotají do sebe tak nešťastně, že zvířata nemohou od sebe. Takto vzniklou „spleť“ pak čeká smutný osud – obvykle všechny zahynou. Byly zaznamenány extrémní případy krysích králů svázaných až ze 32 jedinců!

Potrava a rozmnožování

Krysa obecná patří mezi všežravce, ale oproti potkanovi u ní výrazně převažuje rostlinná strava. Pochutnává si hlavně na obilí, zrninách, ovoci, zelenině či ořeších. Živočišnou potravu (hmyz, měkkýše, vejce ptáků nebo drobné obratlovce) konzumuje méně často. Neznamená to však, že by byla vybíravá – spíše sní, na co přijde v okolí. Dokáže například ohlodat uskladněné brambory a zeleninu, rozkousat pytle s obilím i sežrat krmné směsi pro hospodářská zvířata. V některých částech světa (např. v jihovýchodní Asii) naopak lidé jedí krysy – domorodci je tam loví a upravují jako zdroj masa.

Rozmnožování: Krysy se množí velmi rychle. Při dostatku potravy mohou mít vrhy po celý rok. Samice bývá březí asi 3 týdny a rodí obvykle 6–8 mláďat (ale může jich být i 10 či více). Mláďata rostou rychle – do 3–4 týdnů jsou odstavena a za tři měsíce už jsou pohlavně dospělá. Během roku může jediná samice vrhnout několik (až pět) vrhů, takže populace krys se dokáže rozrůst geometrickou řadou. Naštěstí v přírodě spousta mláďat nepřežije: průměrná krysa se dožívá jen kolem 1–2 let (naproti tomu v zajetí až 4 let). Tvrdé zimy a predátoři udrží její počty na uzdě.

Boj proti krysám

Mnohé sovy a lasicovité šelmy mají krysy na jídelníčku – například u sovy pálené ovšem krysy tvoří méně než 1 % kořisti. I kočky, hadi či draví ptáci uloví, na co narazí. Krysy si proto počínají obezřetně a patří k velmi chytrým zvířatům. Mají výborný čich a dovedou se naučit rozpoznat nebezpečí; často jsou nedůvěřivé vůči novým objektům a nástrahám v okolí, což ztěžuje jejich hubení (dokáží se vyhýbat pastím i návnadám, pokud vytuší podezření).

Boj proti krysám vyžaduje kombinaci více metod. Tradiční přístup zahrnuje mechanické pasti, jedové nástrahy a deratizační prostředky. Ty však často selhávají právě kvůli vysoké inteligenci krys a jejich schopnosti učit se z předchozích zkušeností. Účinnou prevencí je důsledná hygiena, zabezpečení potravin a odstranění zdrojů vody, stejně jako utěsnění přístupových cest do objektů.

V poslední době se stále více prosazují i moderní technologie, jako jsou ultrazvukové plašiče. Tyto přístroje vydávají ultrazvukové vlny, které jsou pro lidské ucho neslyšitelné, ale krysy je vnímají jako velmi nepříjemné. Účinnost ultrazvukových plašičů závisí na jejich kvalitě a správném rozmístění. Nejvhodnější je zvolit plašič, který simuluje útoky predátorů. Tyto nejmodernější ultrazvukové plašiče přivádí nejen krysy, ale i potkany, myši či kuny do stavu velkého nervového vypětí, takže se snaží co nejrychleji z prostoru chráněného plašičem uniknout. Vhodné je také kombinovat ultrazvuk s dalšími metodami, protože samotný plašič nemusí být v případě rozsáhlejšího zamoření dostačující.

Celkově platí, že nejlepších výsledků v boji proti krysám lze dosáhnout kombinací biologických, mechanických, chemických a technologických prostředků, přičemž klíčem je důslednost a pravidelné monitorování situace.

Historie, rozšíření a vztah k člověku

Původ a rozšíření: Krysa obecná pravděpodobně pochází z tropických oblastí jižní Asie (Indický subkontinent), odkud se již ve starověku začala šířit po světě. Do Evropy pronikla velmi brzy – doložena je už koncem 2. tisíciletí př. n. l. ve Středomoří a během Římské říše se rozšířila do většiny Evropy. Ve středověku byla krysa obecná hojným společníkem lidí v evropských městech i vesnicích – bohužel s hrůznými následky. Právě ona (a spolu s ní parazitující blechy) se stala hlavním přenašečem moru při pandemiích Černé smrti ve 14. století. V minulých staletích tak krysy sehrály tragickou roli bacilonosičů při morových ranách (Některé odhady říkají, že mor zahubil až třetinu evropské populace.) Není divu, že se krysy zapsaly do folklóru a dějin jako temní posli nákazy. Teprve ve 20. století převzal štafetu hlavního „přenašeče“ nemocí potkan, který dnes žije v těsnějším kontaktu s lidmi.

Ústup a návrat: V 18. století byl do Evropy zavlečen větší a agresivnější potkan, někdy příhodně zvaný „krysa lodní“ či „krysa vodní“. Potkani přišli po moři do přístavů a postupně vytlačili krysí populaci z mnoha oblastí. Zejména ve studenějších částech Evropy krysy výrazně ustoupily – vymizely například z většiny Německa a Británie. V Čechách se potkanům říkalo příznačně „krysa němkyně“ či „německá myš“ a díky své větší velikosti a přizpůsobivosti krysy rychle vytlačili. Na konci 19. století však nastal zajímavý obrat: s rozvojem říční lodní dopravy po Labi se krysa obecná začala do českých zemí vracet. Byla zjištěna roku 1879 v Děčíně, 1914 v Mělníku a roku 1929 znovu i v Praze. Dnes její těžiště výskytu v ČR leží právě v Polabí – v severních a středních Čechách (od Loun a Rakovníka po Mladou Boleslav a Prahu). Postupně se šíří dál, ojediněle pronikla i do jižních Čech a na Moravě. Celkově však zůstává vzácná: většina „krys“, které dnes lidé spatří, jsou ve skutečnosti potkani. Úbytek krys způsobila nejen konkurence potkanů, ale také změna lidských obydlí – místo starých dřevěných stodol a suchých sýpek přibylo kamenných a cihlových domů se sklepy a kanalizací, kam se nastěhovali spíše potkani. Krysy, milující sucho a výšky, tak přišly o své ideální prostředí a musely ustoupit.

Současné rozšíření: Navzdory částečnému ústupu je krysa obecná dnes rozšířena po celém světě. Vyskytuje se na všech kontinentech kromě Antarktidy, především v teplejších regionech. Daří se jí v tropech a subtropech, na ostrovech a v pobřežních oblastech – všude tam, kam byla zavlečena s lodní dopravou. Naopak v chladných severských zemích (Skandinávie) prakticky nežije. Je považována za jednoho z nejúspěšnějších invazních savců. Dokonce byla zařazena mezi 100 nejhorších invazních druhů světa – zejména proto, že na mnoha místech napáchala ekologické škody. Jako invazní predátor na ostrovech přímo zapříčinila vymizení mnoha původních druhů ptáků, drobných savců, plazů, hmyzu či rostlin. Vyjídá vajíčka z hnízd, decimuje populace zemních ptáků nebo konkuruje místním hlodavcům.

Vztah s člověkem: Krysa obecná byla odedávna člověkem pronásledována coby škůdce. Škodí totiž na co dosáhne – požírá uskladněné potraviny, znehodnocuje zásoby svými výkaly a močí, překusuje kabely i dřevo a může přenášet nemoci (mor, salmonelózu, leptospirózu a další infekce). Ve středověku měla pověst „ďáblova posla“ právě kvůli moru. Na druhou stranu, potkani – blízcí příbuzní krys – sehráli i pozitivní úlohu v lidské společnosti. Laboratorní potkan (vyšlechtěná forma potkana obecného) se stal jedním z nejdůležitějších modelových zvířat ve vědě a rozšířil se i jako oblíbený domácí mazlíček díky své vysoké inteligenci, čistotnosti a společenské povaze. Dnes tedy s lidmi žijí „krysy“ i v dobrém – v podobě bílých laboratorních potkanů chovaných v akváriích a klíckách. V běžném provozu však zůstává krysa obecná spíše nezvaným spolubydlícím. Její schopnost prolézt sebemenší škvírou, přežít téměř kdekoli a rychle se rozmnožit z ní činí protivníka, kterého není radno podcenit. Nakonec, přežila s námi tisíce let – a určitě tu bude šmejdit po půdách a skladech i nadále…