Krtek obecný – tunelář s obrovským apetitem
Když se na zahradě objeví typická krtina (hromádka hlíny), samotného původce zahlédneme jen zřídka. Krtek obecný (Talpa europaea) je totiž skutečný podzemní specialista, který tráví většinu života ve tmě pod povrchem. Přesto jde o překvapivě zajímavého tvora: je skoro slepý, ale skvěle vnímá sebemenší vibrace a pachy; má neobyčejně rychlý metabolismus a dokáže si dokonce vytvořit zásobárnu živých žížal na horší časy. Pojďme nahlédnout do jeho tajemného světa a odhalit řadu překvapení ze života tohoto drobného mistra podzemních tunelů.
Vzhled a přizpůsobení životu pod zemí
Krtek obecný měří kolem 12–16 cm a váží zhruba 70–130 gramů. Jeho tělo má válcovitý tvar s širokou hlavou bez patrného krku. Typická je hebká sametová srst černé či šedočerné barvy, která není směrově orientovaná – to krtkovi umožňuje pohybovat se tunely vpřed i vzad, aniž by mu chlupy překážely. Oči má skutečně drobné (pouze asi 1 mm v průměru) a často schované v srsti, takže rozlišuje jen světlo a tmu. Vnější ušní boltce úplně chybí, zvukovod kryje jen kožní záhyb – sluch má však poměrně dobrý. Nedostatek zraku krtek bohatě vynahrazuje jinými smysly. Jeho růžový rypák je posetý tisíci mikroskopických hmatových receptorů a okolí čenichu, ocas i tlapky pokrývají citlivé chloupky, díky nimž zaznamená i nejmenší otřesy půdy. K tomu má výtečný čich – dokonce “stereo čich”, který mu umožňuje přesně určit směr pachové stopy. Sebemenší pohyb žížaly v hlíně tedy krtek ucítí a spolehlivě lokalizuje jako potenciální kořist.
Za miliony let evoluce se krtek dokonale přizpůsobil podzemnímu způsobu života. Přední končetiny má mimořádně silné, s širokými dlaněmi obrácenými do stran a ostrými drápy – jako živé lopaty jimi hrne zeminu. Lebka a kostra jsou robustní, aby vydržely tlak okolní půdy. Jeho krev obsahuje dvojnásobné množství hemoglobinu oproti jiným savcům, takže dokáže lépe využívat kyslík a vydrží dýchat vzduch chudý na kyslík v uzavřených norách. Plíce má zvětšené a vyplňují téměř celý hrudník. Díky těmto adaptacím zvládá život v prostředí, kde by se většina jiných savců udusila nebo prochladla.
Podzemní labyrint a způsob života
Krtek si pod povrchem buduje složitý labyrint chodeb. Obytné a lovecké tunely se obvykle vinou 10–50 cm pod zemí a mohou měřit dohromady desítky metrů. Svými předními tlapami dovede hrabat neuvěřitelnou rychlostí – za hodinu zvládne vyhloubit asi 5 metrů chodby a za den až 20–50 metrů! Vykopanou zeminu hrne ven malými vertikálními šachtami, čímž na povrchu vznikají typické krtiny. Tyto hromádky hlíny slouží k ventilaci tunelů a zároveň jsou vedlejším produktem krtkova neúnavného “stavitelství”. Ve svém teritoriu má krtek i několik rozšířených komůrek vystlaných listím a trávou, které využívá jako hnízdo k odpočinku a péči o mláďata.
Krtek je samotářský tvor – každý jedinec si obhajuje teritorium o rozloze několika hektarů a s jiným krtkem se setkává jen v době páření. Své chodby si žárlivě střeží a cizince nesnese, vyjma krátkého jarního období rozmnožování. Většinu času tráví patrolováním svého podzemního revíru: pravidelně, zhruba každé 4 hodiny, obchází tunely a hledá potravu nebo vetřelce. Není výhradně noční – aktivní je ve dne i v noci, střídá cykly spánku a bdění v přibližně čtyřhodinových intervalech. Mýtus, že „krtek ryje jen v noci“, vznikl patrně proto, že ve dne omezuje činnost, když cítí otřesy a ruch (například kroky člověka), zatímco v nočním klidu se odváží hrabat více. Zajímavé je, že nehibernuje – ani v zimě nespí zimním spánkem. Nemá totiž prakticky žádné tukové zásoby, a tak místo toho v mrazech sestoupí hlouběji pod zem za nezmrzlou půdou a stále aktivním hmyzem. Díky tomu můžeme krtiny pozorovat po celý rok.
Tunely neslouží krtkovi jen jako domov, ale i jako důmyslné pasti na kořist. Mnohé chodbičky jsou těsně pod povrchem a fungují jako lapací „galerie“ – různí červi, larvy či hmyz do nich propadnou ze země nad nimi a krtek to ihned zjistí díky citlivým chloupkům zaznamenávajícím vibrace. Jakmile ucítí, že se něco v tunelu hýbe, bleskově přiběhne na místo a vetřelce uloví. Není tedy třeba, aby za potravou vůbec opouštěl svůj podzemní hrad – zásobárna potravy se mu doslova sama chytá do pastí v jeho vlastních chodbách.
Potrava a nenasytný metabolismus
Proti jídelníčku krtka by žádný zahradník nic nenamítal – tento savec není žádný „požírač kořínků“, živí se téměř výhradně masitou stravou. Loví především žížaly, dále hmyz a jeho larvy, larvy brouků (ponravy), stonožky, slimáky a další drobné bezobratlé. Občas zkonzumuje i drobného obratlovce (např. myšku, ještěrku či žabku), ale to je spíše výjimečné a často se jedná o mršinu. Rostlinné potravy pojídá naprosté minimum – pokud se v žaludku krtka najdou zbytky kořínků či semínek, nejspíš je pozřel omylem spolu s kořistí. Ve skutečnosti tedy krtek rostliny nežere, naopak pomáhá hubit škůdce, kteří kořínky a plodiny ožírají.
Nejpozoruhodnější na krtkovi je jeho neuvěřitelně rychlý metabolismus. Tak malé zvíře má obrovský energetický výdej – tělesná teplota krtka je kolem 38 °C a aby ji udržel, musí neustále jíst. Denně spořádá množství potravy odpovídající 70–100 % vlastní tělesné hmotnosti! To znamená desítky žížal a hmyzích larev za 24 hodin. Bez jídla vydrží jen velmi krátce – už po 8 hodinách hladovění by uhynul hlady. Příroda ho tak donutila být doslova nekonečným jedlíkem, který ve dne v noci musí shánět další sousta. Krtek si ale umí poradit i s výpadky potravy: když narazí na nadbytek kořisti, začne si dělat zásoby. Ulovené žížaly či hmyzí larvy kousne do nervového centra, čímž je paralyzuje, ale neusmrtí. Poté je nashromáždí v postranní komůrce – uchová je tak živé a „čerstvé“ na později, i když se nemohou plazit pryč. V jedné takové krtčí spíži bylo napočítáno téměř 500 ochromených larev připravených k pozdější konzumaci. Kromě toho má krtek i další chytrý trik: žížaly před snědením “vyždímá” od zeminy – protahuje je packami mezi čelistmi, aby se zbavil hlíny. Není divu, že s takovou dietou a rychlým spalováním nemá krtek téměř žádný tělesný tuk (obvykle méně než 3 gramy). Musí tedy zůstat aktivní po celý rok a nemůže si dovolit dlouhodobý zimní spánek.
Rozmnožování a délka života
Krtičí romance probíhá v jarních měsících. Po zbytek roku se samci a samice drží odděleně na svých územích, ale od března do května nastává krátká doba námluv. Samci v tomto období významně rozšiřují své tunely a podnikají daleké cesty podzemím, aby vyhledali samičky. Když se setkají, dochází k páření buď pod zemí v hnízdní komůrce, nebo výjimečně i na povrchu. Březost trvá zhruba 4–6 týdnů (uvádí se průměrně kolem 30–40 dní). Jednou do roka na jaře pak samice vrhne 2–7 mláďat, obvykle okolo čtyř. Narodí se holá a slepá, velká jen jako fazole. Během dvou týdnů jim začne růst srst a kolem třetího týdne života poprvé otevírají oči. Matka je asi měsíc kojí, ale už od tří až čtyř týdnů věku se mláďata učí sama lovit drobnou kořist. Zhruba po pěti až šesti týdnech opouštějí rodné hnízdo a rozlézají se hledat vlastní teritorium. Mnohá mláďata brzy zahynou (často je uloví predátoři dříve, než si vybudují své chodby), ale ta šťastnější pohlavně dospějí už následující jaro. Délka života krtka je poměrně krátká – ve volné přírodě se dožívá zpravidla kolem 2–3 let, výjimečně až 5 let. V zajetí, v bezpečí a s dostatkem potravy, může krtek žít i 5–6 roků. Vzhledem k jeho životnímu tempu a nebezpečím podzemí je však každý rok navíc vzácností.
V přírodě má krtek několik nepřátel, i když není častou kořistí – jeho pižmový pach a živočišná strava způsobují, že moc nechutná. Například lišky, tchoři nebo kočky domácí krtky sice občas uloví, ale často pak mrtvolku nechají ležet. Draví ptáci (poštolky, sovy či volavky) krtka někdy sežerou, často od ocásku, ale také to není pravidlem. Pro člověka krtek naštěstí neznamená žádné nebezpečí – naopak, může být užitečný.
Krtek a člověk: škůdce, nebo užitečný soused?
Krtek obecný je v České republice běžný a rozšířený druh – najdeme ho od nížin po podhorské oblasti, na polích, loukách, v lesích i zahradách po celém území státu. Málokterý tvor vzbuzuje tak rozporuplné reakce zahrádkářů. Na jedné straně dokáže na udržovaném trávníku či záhonu nadělat pěknou paseku – svými krtinami a chodbičkami podryje zem, poškodí drobné kořínky rostlin a vzhled „anglického“ trávníku vezme zasvé. Pokud krtinců přibude, mohou dokonce znesnadnit sečení nebo způsobit zakopnutí. Není divu, že mnozí lidé považují krtka za škůdce. Na druhou stranu ale krtek zahradě i prospívá: neužírá kořeny ani plodiny, naopak hubí množství hmyzích škůdců (ponrav, drátovců, slimáků, housenek), kteří by jinak vaše rostliny okusovali. Za den spořádá stovky takových larev a červů, čímž výrazně redukuje populace škodlivého hmyzu v půdě. Svým rytím také půdu provzdušňuje a kypří, promíchává horní vrstvy půdy a zlepšuje závlahu. Zemina vyhrnutá na povrch je kvalitní hlína vhodná k přesazování rostlin – mnozí zahrádkáři ji sbírají a využívají jako substrát do květináčů namísto kupované zeminy. Z těchto pohledů je tedy krtek spíše užitečný pomocník než škodlivý vetřelec.
Zajímavostí také je, že krtek obecný požívá u nás zákonnou ochranu. Není sice přímo ohrožený, ale podle vyhlášky spadá pod obecnou ochranu všech volně žijících živočichů – nesmí se tedy bezdůvodně usmrcovat. Likvidovat krtka jen kvůli pár hromádkám hlíny na trávníku je nelegální a hrozila by za to vysoká pokuta. Správně bychom proto neměli mluvit o hubení krtků, ale o jejich humánním vypuzování. K šetrnému vyhnání krtka ze zahrady se používají plašiče založené na vibracích, které krtkovi vadí a přimějí ho odplazit se o dům dál. Toto řešení je vysoce účinné, avšak je nezbytné použít plašič, který skutečně vytváří vibrace, nikoli pouze hluk, protože akustické signály se v půdě šíří jen na velmi krátkou vzdálenost. Jako poměrně účinné k odpuzení krtků se jeví také pachové prostředky. Obecně se pak doporučuje kombinovat metody, tedy např. zmíněné vibrační plašiče krtků s pachovými odpuzovači. V minulosti se krtci také chytali do pastí kvůli kožešině – jejich sametový kožíšek býval ceněný na kabátky a čepice. Dnes už naštěstí lov krtků pro kožešinu prakticky neexistuje a krtek obecný je hojně rozšířený druh, kterému vyhubení nehrozí.
Krtek obecný tak zůstává jedním z nejpozoruhodnějších malých savců naší přírody. Svým nenápadným životem pod zemí uniká pozornosti, ale práce, kterou zastane, je významná – denně prohrabe metry půdy, čímž ji obdělává a čistí od hmyzích škůdců. Ač ho lidé nevidí, hraje svou roli drobného zahradníka a predátora v jednom. Příště až uvidíte na trávníku čerstvou krtinu, možná už nebudete myslet jen na zničený trávník, ale i na neúnavného malého tuneláře pod povrchem, který si zaslouží náš respekt.