Hryzec vodní – malý plavec s velkým apetitem

Hryzec vodní (Arvicola terrestris, nověji Arvicola amphibius) je nenápadný hlodavec, který na první pohled připomíná malého tmavohnědého potkana. Ve skutečnosti jde o vodního hraboše, jenž je po ondatře pižmové druhým největším „hrabošovitým“ hlodavcem v Česku. Měří okolo 20 cm (bez ocásku) a váží zhruba čtvrt kilogramu. Typický je zavalité tělo pokryté hustou hnědou až téměř černou srstí, se světlejším bříškem, krátké schované uši a tupý čumáček obklopený dlouhými hmatovými vousky. Ocásek dlouhý kolem 10 cm je na rozdíl od potkaního porostlý krátkými chloupky. Na zahradě či u vody ho však často ani nespatříte – je plachý a skrytě žijící, ale zanechává po sobě stopy, například okousané kořínky nebo drobné válečkovité výkaly na okrajích svého území.

Vzhled a život u vody

Hryzec vodní miluje prostředí blízko vody. Nejčastěji obývá břehy potoků, rybníků a vlhké louky, kde si buduje nory a spletitý labyrint chodeb. Dokáže si vyhrabat podzemní doupě v hlíně břehu i s východem přímo pod vodní hladinu – do bezpečí domova tak může doslova vplout. Své chodby si často propojuje s tunely po krtcích a větve nor vedou mělce pod povrchem i hluboko (až přes metr) do země. V noře mívá kulovité hnízdo vystlané trávou a mechem a také několik „spižíren“ na zásoby. V přírodě žije většinou samotářsky nebo v malých rodinných skupinkách; výjimečně se na vhodném místě může rozmnožit více jedinců a vytvořit i kolonii. Hryzec je aktivní ve dne i v noci, ale velmi opatrný – často vylézá až za šera. Otevřené vchody do svých chodeb pečlivě uzavírá, takže přijít mu na stopu není snadné.

K životu u vody je vybaven dokonale. Plave s přehledem a umí se i potápět. Když mu hrozí nebezpečí, vrhá se do vody a je schopen uplavat i zdánlivě rychlejším nepřátelům. Vydra, jedna z jeho hlavních predátorů, to dobře ví – pronásledovaný hryzec zvíří u dna bahno a zmizí v kalné vodě, zatímco dravá vydra ztratí stopu. Na souši sice není žádný rychlík a šplhá špatně, zato pod zemí se vyzná skvěle. Hrabání je jeho silná stránka a díky tomu si buduje bezpečné útočiště s mnoha únikovými cestami.

Čím se živí a jaké škody působí

Hryzec vodní je převážně býložravec s opravdu velkým apetitem. V přírodě si pochutnává na zelených částech rostlin kolem vody – až 80 % jídelníčku tvoří různé trávy, byliny a pobřežní rostliny. Zbylou část stravy doplňují kořínky, oddenky, pupeny a větvičky keřů či stromků. Velmi rád má také spadané ovoce a různé druhy zeleniny. Není proto divu, že často zavítá na pole a do zahrad, kde nachází pravé hody. Z podzemních chodeb okusuje kořeny ovocných stromů (mladé jabloně patří mezi jeho oblíbené lahůdky) i kořenovou zeleninu jako mrkev či řepa. Na podzim a v zimě, když ubývá čerstvé vegetace, se hryzci odvažují dál od vody a páchají největší škody – vyhrabávají uskladněné plody, cibule a hlízy a ohlodávají kořeny stromků tak důkladně, že rostliny často uhynou. Přemnožení hryzců dokáže zdecimovat celou zahradu nebo sady během jediné sezóny. Zajímavé je, že jejich populace prochází cykly – zhruba každé 3–4 roky nastane „boom“, kdy se přemnoží a škody jsou obrovské, poté populace klesne vlivem nedostatku potravy a predátorů. Hryzci si na zimu dělají zásoby v podzemních komorách, ale pokud jich je mnoho, ani to nestačí a hledají potravu všude možně, často k nelibosti zahrádkářů.

Rychlí milovníci: rozmnožování a život rodiny

V období rozmnožování, které začíná s jarem (podle počasí v březnu či dubnu) a končí až s příchodem zimy, se z jindy samotářských hryzců stávají společenští tvorové. Samci vyhledávají samičky a po krátkém spojení se mohou oba vrátit k svému. Březost samice trvá jen 3 týdny a během sezóny může mít 3–5 vrhů mláďat. V jednom vrhu bývá nejčastěji 4–6 mláďat, ale u starších samic klidně i 8 nebo více (rekordně až kolem 10–11). Mláďata se rodí holá a slepá, ale rostou bleskově – už za 3 dny jim začne růst srst a v 9 dnech se jim otevírají oči. Dvou týdnů věku už jsou malí hryzci chlupatí nezbedové, kteří brzy poté opouštějí hnízdo a vydávají se po svých. Neuvěřitelně rychle pohlavně dospívají: už asi za 2 měsíce života se mohou mladé samičky z prvních jarních vrhů samy rozmnožovat a mít další potomstvo ještě tentýž rok. Tato „rychlopalba“ rozmnožování vysvětluje, proč populace hryzců dokáže tak rychle narůst. Na druhou stranu samotní hryzci se v přírodě příliš dlouhého věku nedožívají – průměrná délka života bývá jen okolo 1–2 let, takže bez predátorů by je stejně zastavila brzy příroda sama.

Predátoři a obranné triky

Hryzec vodní nemá přes svou hbitost ve vodě na růžích ustláno – je významnou položkou v jídelníčku mnoha predátorů. Kromě zmíněné vydry si na něj rádi počíhají lišky a kočky, v noci nad loukami loví hryzce sovy (například puštík) i další draví ptáci, a do užších podzemních chodeb se za nimi dokážou vydat i lasice. Dokonce i někteří hadi (např. užovka) nepohrdnou malým hlodavcem. Zvláštní kapitolou jsou norkové – původní norek evropský býval velkým nepřítelem hryzců, ale toho v přírodě nahradil nepůvodní norek americký, který k nám byl dovezen a nyní decimuje populace hryzce v některých lokalitách. Není tedy divu, že hryzci zůstávají ostražití. Při nebezpečí vydávají hlasité pištění, aby varovali případnou partnerku či mláďata. Spoléhají hlavně na rychlý únik – buď skok do vody, anebo bleskové zmizení v podzemních norách, kde na ně predátor jen tak nedosáhne.

Hryzec nebo ondatra? A další dvojníci

Ne každý „vodní hlodavec“ u nás je hryzec. Pokud u rybníka spatříte zvíře velikosti menšího potkana s krátkým huňatým ocáskem, pravděpodobně jde o hryzce vodního. Avšak výrazně větší ondatra pižmová (též nepůvodní druh) je také hojný obyvatel českých vod – dorůstá téměř dvojnásobné velikosti oproti hryzci a má nápadně dlouhý, zploštělý a téměř holý ocas. Ondatry si navíc staví kupovitá hnízda z rákosí přímo ve vodě jako malí bobři, zatímco hryzci dávají přednost norám v břehu nebo hnízdům z trávy ukrytým ve vegetaci. S hryzcem si lidé také pletou krtka nebo hraboše polního – to ale nejsou milovníci vody a živí se odlišně. Krtek je hmyzožravec (v zahradě spíš užitečný) a navrší viditelné krtiny; hraboš polní je mnohem menší než hryzec a obejde se bez blízkosti vody. Hryzec vodní tak zůstává unikátním „vodomilným“ hlodavcem naší přírody.

Jak ochránit zahradu před hryzcem

Pokud se hryzec usadil na vaší zahradě a likviduje, co se dá, nabízí se několik způsobů ochrany. Pamatujte, že zbavit se ho není snadné – často se vyhýbá nástrahám a je odolný. Pro úspěch je dobré metody kombinovat a obrnit se trpělivostí. Vyzkoušet můžete například:

• Přilákejte přirozené predátory: Kočka domácí je výborný lovec hrabošů i hryzců – možná stačí, aby váš kocour více hlídkoval po zahradě. Kolem pozemku také pomůže přítomnost lišek či dravých ptáků; někdo instaluje i budky pro sovy, aby se v okolí usadily a lovily přemnožené hlodavce.

• Pachové repelenty a rostliny: Existují speciální pachové odpuzovače (granule či tekutiny) obsahující silně páchnoucí látky, které hryzcům nevoní – aplikují se do nor a okolí záhonů. Z „babských rad“ se osvědčuje nalít občas panáka lihu či pálenky do každého vchodu do nory (štiplavý zápach ho vyžene jinam). Můžete také vysadit rostliny, které hryzci údajně nesnášejí: tradičně se uvádí řebčík královský (okrasná cibulovina s výrazným pachem), česnek, nebo třeba pryšec a užanka. Někteří zahrádkáři dokonce strategicky sází topinambury (jež hryzci milují) jako „obětní“ plodinu – hryzec se nacpe jimi a dá pokoj ostatním rostlinám.

• Mechanické zábrany: Ochrana záhonů a stromků fyzickou bariérou může být pracná, ale účinná. Při výsadbě ovocných stromů se osvědčuje uložit kořenový bal do drátěného koše či pletiva, aby se ke kořenům hryzec nedostal. Podobně lze pod povrch záhonů instalovat jemné pletivo nebo plastovou bariéru, která brání prohrabávání hlodavců.

• Pasti a vibrační plašiče hryzců: Na trhu jsou k dostání speciální pasti na hryzce – například čelisťové (klešťové) pasti, které se umisťují k aktivním východům z nor a sklapnou, jakmile tudy hryzec proběhne. Umístění pasti vyžaduje zkušenost a trpělivost, neboť hryzci jsou opatrní. Další možností jsou vibrační plašiče, které generují vibrace na nízkých kmitočtech, které jsou hlodavcům žijícím v půdě nepříjemné, takže si hledají útočiště na jiném místě. Toto řešení je velmi účinné, je ale nutné použít plašič který skutečně generuje vibrace a nikoli jen hluk, protože akustické signály se půdou šíří je do velmi krátké vzdálenosti.

• Další metody: Někdo zkouší vytopení nor proudem vody nebo zavedení hadice od výfuku automobilu k vyuzení tunelů kouřem. Tyto drastické metody ale často nezasáhnou všechny chodby a hryzec může uniknout do odlehlejší části systému. Chemické návnady a jedy se v zahradách příliš nedoporučují kvůli riziku otravy necílových zvířat a domácích mazlíčků.

Hryzec vodní je zkrátka zajímavý soused – na jedné straně půvabný a obratný tvor, který k naší přírodě patří, na druhé straně obávaný škůdce zahrad. Pokud ho na své zahrádce nechcete, nezbývá než nasadit důvtip a trpělivost v boji s tímto malým, nenasytným hlodavcem. Každopádně teď už víte, s kým máte tu čest, i jak nad ním můžete vyzrát. Hodně štěstí v souboji s vodním hrabošem – a třeba i trochu shovívavosti k tomuto plachému plavci, který jen následuje své přirozené instinkty.